balada o atlantidě

v amforách hliněných sledi se skrývají

z kamene Poseidón, trojzubec zářící

podmořské stříbro dál ve svatém spí háji

popěvkem sirény s úsměvem na líci

poklady ukryté v hlubinách hlídají

do truhel zlatavých co plné achátů

prsteny mořských pan s přívěšky z granátů

pohřbeny navěky nádherou se tají

za sloupy hrdiny Hérakla s palicí

z pověstných mýtických i antických bájí

děravé triéry jimž plachty nevlají

dva prázdné trůny tam kde dříve státníci

krabi si klepety kostkami vrhají

murény s cípaly vrhcáby hrající

nápisy ze staveb pomalu padají

tržiště se šperky rubíny garnátů

schováno zlovůli orličích pařátů

jen matné odlesky světla se míhají

v jeskyni Platóna s plameny ve svíci

z pověstných mýtických i antických bájí

průzračné bubliny k hladině stoupají

okolo provázku rybáře s pramicí

paprsky sluneční klidně se houpají

kde Solón moudrý sám v Egypt se plavící

tajemství střežící neslyšně prchají

křížíce plovoucích pletených špagátů

míjíce oblaka s ploutvemi candátů

k bílým těm břehům kde tradičně dozrají

nasládlé broskvoně od jara rašící

z pověstných mýtických i antických bájí

schované v představě potichu dýchají

zalité vodami v mé tužce na špici

z příběhů postavy na papír se vsají

Kleitó co mrtvé kdys skutečně žijící

z pověstných mýtických i antických bájí