šlendrián

I.

obklopilo mne zešeřelé v hvozdu houští

vůně pivoněk v kapradí a měkký mech

hvězdy nad korunami stromů, šelest listí

chladné kapky na hlavu se spouští

krása z níž se tají dech

trylek ptačí se nese noční krajinou

černá tráva šeptá, měsíc bílý

úponky malin pnou se na rozcestí

kráčím za tebou, ne za jinou

v dálce tančí lesní víly

však pro tebe se klidně ztratím

v hrotech ostružin a bodláčí

v kopřivách a hustých šípcích

zpátky už se nevrátím

tu lekníny co tůj zračí

od úst jde pára, mračna potemnělá

horká bujně k nebi se vznáší

kde kyne jak kdys sličné děvy

tys na pestrém bále osamělá

já tu ve tmě, kde bludičky straší

i slyším jak řehtají se harlekýny

tančíš v krásných střevících

při valčíku cinká mramor

já potácím se u bažiny

jen hlas komárů bzučících

v ohavné to džungli liánoví svírá

hladoví tygři, zákeřní hadi

ve vzduchu jen havěť létá

přec na lásku se neumírá

leč to je půvab divého mládí

když tu spatřím blikot světel

skrz větvoví jehličí

prodírám se mezi stromy

jen uniknout z horoucích pekel

a uvidět tě jak tančíš

II.

měsíce svit zalévá plechy střech

pod lampami nabízí se kurtizány

svižným krokem vstříc ulicím

kde harmonikář tahá měch

a chudáci tlučou na brány

uprostřed náměstí honosný palác stojí

zlaté kopule a korintské řády

klenutá okna a kliky z perel

vevnitř se bohatí a slavní rojí

lásko, kde jsi, já jsem tady

dále nepustí mne, ztrhaného světem

v kapse není nic a v druhé je díra

snad proplížím se, přemýšlím

a pak vidím tě s krásným květem

dar od tvého kavalíra

prázdno, avšak slzy žádné

chci společnost kurtizán

znovu objala mne náruč ulic

šlapky, děvky, kurvy vnadné

chcípnu jako šlendrián