valčík ztracených snů

v tříčtvrťovém taktu

bubnují do oken

dešťové kapky

jež společně spadly

a teď hledají se na tabulích

když v noci se staženými žaluziemi

opíjím se melodiemi

řeckého valčíku

sladké tóny klavíru

snáší se ze stropu na podlahu

jak stříbřité pavučiny

s harmonikou balet tančíce

a sám ponořen do víru

hořkých vzpomínek z Atén

vzdaluji se od břehu

déšť sílí a s každou kapkou

jde hladina výš a výš

i ve sklenici

tak trochu topím se

a úsměv lpící na rtech bledých

raději schovávám pod víčko

protože přidaly se smyčce

a já už zase čekám

až slunce navštíví i náš parapet

a pak možná bude všechno trochu milejší

protože co v noci zdá se útesy

to z rána přece jen pár kamenů

pro něž je slepě mineš

a já bych si moc přál

aby každá má věta začínala

drobnou vlnkou

ladně si plující po širém moři

a končila malou dřevěnou loďkou

s napnutou plachtou a s kapitánskou čepicí

která mi visí v předsíni

a stejně jako já čeká

až opět ucítí onen polibek vlahého oceánského větru

v jehož poryvu zpívají ptáci

a pronikavý cikádí sbor

kdesi v hloubi olivových stromků

tam na planině

v oranžové půdě

to je valčík ztracených snů

a nových příležitostí